Založení, původní jméno …

(Napsal Fr. M. Vrána správce školy v Hunkovicích v roce 1881)

Původní jméno vesnice. Chrám Páně.
Jednou v zimě sešli se u rolníka Josefa Pokročila místní pan učitel, představený obce a předseda místní školní rady.
Pokročil odebíral noviny, četl rád v knihách a čemu nerozuměl, na to se ptal pana učitele, kterého rád k sobě zval.
Pokročil si vážil pana učitele velice. Říkával: Učitel je předním dobrodincem obce. Anebo rozumoval také tak: Řekněte mi, jak si učitele vážíte a já vám povím, jaká jste obec. Představený i předseda místní školní rady sotva se dočkali neděle, aby mohli něco nového a pěkného uslyšeti.

Pokročil: Můj Jeník vypravoval mi dnes takové věci o naší dědině, že jsem se až divil! Já jsem tak stár, a nevěděl jsem o tom.
A moje Marie také mi toho napovídala“, pravil předseda.
A nejmenovala prý se naše vesnice Hunkovice, povídá pudmistr, tak se mi svěřil můj chlapec.
Učitel: Ano, milý pane přednosto, za dávných časů, asi okolo roku 1300, říkali naší dědině Unišovice a též Unkovice. Od té doby měli jsme u nás samostatnou fáru až do r. 1600.
Přednosta: o tom jsem slýchával od mého dědečka. Patřily prý k nám do kostela: Hrušovany, Žabčice, Přísnotice a Želízko s Koválovem.
Předseda: Želízko a Koválov? Vždyť jsou tam nyní polnosti.
Učitel: Želízko a Koválov jmenovaly se také Horní Hunkovice a zanikly, když zuřila válka třicetiletá (r. 1618).
Pokročil: Můj Jeník vypravoval, že prý okolo r. 1600 Hunkovice malou vsí byly.
Učitel: R. 1600 žilo ve vsi naší pouze 24 rodin. časem se rozmnožily, zvláště, když zanikl Koválov a Želízko.
Předseda: A proč není více fáry u nás?
Učitel: R. 1630 byla vystavěna v Židlochovicích nová fára a náš kostel, (tehdy ovšem jen kostelíček!) byl do Židlochovic přifářen jako kostel komendátní.
Pudmistr: Tedy náš kostelíček je starší než chrám Páně v Židlochovicích?
Učitel: Ano, po fáře je u nás dosud památka.
Pokročil: O tom víme. Je to místo vedle čísla 27.
Učitel: V r. 1820 dne 21. prosince byla učiněna smlouva mezi důstojným panem farářem P. Ambrožem Řehořkou a mezi Matoušem Veselým (pudmistrem), Cyrilem Šafaříkem (rychtářem) a jinými sousedy, dle které v našem komendátním kostele tyto roční služby se konají:
1. Každou 3. neděli dle libosti zpívaná nebo tichá mše sv. Kázání nebo výklad vždy.
2. Na velikonoce, sv. Duch, Narození Páně pak Jitřní a na usvitě též.
3. Na den sv. Marka procesí a mše sv. tichá, též na křížové dny druhý den.
4. Slavnosť Božího těla v neděli po Božím těle. Odpoledne služby boží. (Dle libosti).
5. Na slavnosť nanebevzetí Panny Marie (založení chrámu Páně): Kázání, zpívaná mše sv., odpolední služby boží dle libosti.
6. O hodech v pondělí Rekviem a Kondukt.
7. Na dušičky též.
8. V advent v první a poslední Rorate, mše sv. zpívaná, neb čtená (dle libosti).
9. V čas jarních povodní, kdyžby nebylo možno na pobožnosť do Židlochovic, je p. farář Židlochovský povinen pana kaplana zde živiti a sem dovézti.
10. Nemocné zaopatřovati je povinen p. kaplan. Pan farář dá mu povoz. – Což i p. rektor Vincenc Kučera od. r. 1779 – 1818 vlastním podpisem stvrzuje.
Pudmistr: Vím o tom. Máme to napsáno v obecních listinách. A což je náš chrám Páně malý?
Učitel: Byl. V r. 1767 kníže Karel z Dietrichsteinů (Ditrichštajnů) za pomoci kostelního jmění kostel rozšířil a vystavěti dal.
Předseda: Tehdy sem pochovávaly své mrtvé: Hrušovany, Hunkovice, Žabčice a Přísnotice.
Učitel: Ano. Hrušovany však založily si r. 1764 svůj vlastní hřbitov.

<<< – ZPĚT